Když podzim zavítá do jihotyrolských hor, začne v Eisacktalu takzvaná 5. roční doba, ochutnávka nového vína. Ruku v ruce s nejkrásnějším měsícem pro pěší turistiku jde i příjemná doba labužnického potěšení. V říjnu a listopadu, když barevná nádhera teplých podzimních dnů dosáhne svého vrcholu, otvírají šenky a venkovské hostince v celém údolí své lokály a zvou k družnému posezení. Je samozřejmé, že radost z výletu jde ruku v ruce s kulinářským potěšením.
Výletníci jdou malebnými vinohrady kolem starých dvorů a starými kaštanovými háji k cíli zaslouženého odpočinku. Mnoho rázovitých lokálů zve k vydatné ochutnávce plodů své práce v létě. Přitom se zpívá, hraje a dávají se k dobru různé anekdoty. „Törggelen am Ursprung“ – ten, kdo na podzim zavítá do Eisacktalu, měl by se určitě zúčastnit této tradiční gastronomické akce.
Tradice ochutnávek (lat. torquere, „Torggel“ = vinařský lis) odkazuje na zvyk ochutnávat po ukončení práce při sběru hroznů společně s pomocníky „Siaßen“, tedy mladou, dosud nezkvašenou hroznovou šťávu, resp. „Nuien“, již zkvašený mošt. To volá po vydatném doprovodu v podobě špeku, „hårten Breatln“ nebo chleba „Schüttelbrot“, ořechů, zelí, žebírek, krupkové polévky a také Tris – knedlíků a „Schlutzkrapfen“. Nesmíme zapomenout ani na „Keschtn“, tedy kaštany, a sladké koblihy. Kvůli trávení a na závěr zdařilého večera pak ještě následuje sklenička ořechovice nebo švestkovice.